Touha

Objevil se na břehu.

Dívala se na něj, ztichla a ani nedýchala. Dávala si dobrý pozor, aby ho nevyrušila.

Posadil se na břeh jako tehdy večer, když sem přišel poprvé, a vzhlédl k nebi, na kterém problikávaly první hvězdy.

Dychtivě si ho prohlížela.

Byl to krásný muž.

Přejela pohledem jeho vysokou štíhlou postavu, zatajila dech a srdce se jí bláznivě rozbušilo.

Ano, byl to nádherný muž.

Její pohled stoupal po té dráždivě mužné postavě přes jeho dlouhé nohy, útlé boky, pevné břicho k širokému trupu vzhůru a na chvíli se zastavil u jeho rukou, které měl opřené ve svěží trávě. Byly štíhlé s dlouhými prsty a úzkými dlaněmi. Představila si, jak ji tyto ruce hladí, laskají a objímají a hlava se jí zatočila. Zatočila se v mohutném víru, až se vylekala, že ho vyděsí, že ji uslyší a rychle se snažila zastavit to víření.

Přivřela na chvíli pak oči a oddala se té lákavé představě, jak ji jeho ruce laskají a vzrušují.

Když oči znovu otevřela, uviděla jeho tvář ve svitu měsíce skloněnou nad její.

Ze všech sil se snažila zůstat klidná, aby si ho mohla dobře prohlédnout.

Prohlédnout si ten krásný obličej, který se nad ní tak důvěrně skláněl.

Měl oválnou tvář rámovanou hustými černými vlasy, které přímo svou sametovou hebkostí vybízely, aby do nich zabořila své ruce. Čokoládově usmívající se oči posazené přímo pod hustým tmavým obočím si ji zvědavě prohlížely, jako by v odlesku jejích očí zkoumal svůj vlastní krásný obraz.

Obličeji vévodil dlouhý štíhlý nos, svým tvarem téměř tak dokonaly jako ústa pod ním. Ta ústa ji fascinovala, přitahovala a lákala. Jejich tvar a plnost ji přiváděla k šílenství. Toužila se jich dotknout, chtěla je ochutnat. Vzrušoval ji ten lehký úsměv, který na nich rozehrával smyslnou hru.

Ten muž byl opravdu výjimečně krásný a teď se skláněl nad ní...

Rozechvěla se.

Jeho úsměv se tak ještě víc prohloubil. Jeho smyslné a nádherně vykrojené rty tak odhalily pevné bílé zuby.

Zase se jí hlava zatočila tak mocně, že musela zavřít oči. Když je pak znovu otevřela, viděla zklamaně, že od ní odvrátil svou krásnou tvář. Na chvíli se jí zmocnila panika, ale uklidnila se, když viděla, že se postavil a začal se nad ní pomalu svlékat.

Opět zvedl hlavu k zářícímu nebi posetému miliony hvězd, které ji teď jistě velmi záviděly, a začal si pomalu rozepínat košili.

Sledovala ho s tichým úžasem a rostoucím vzrušením. Přestávala kontrolovat svou touhu, když do trávy na břeh odhodil vedle košile i své modré džíny.

Znovu zatajila dech a dychtivě čekala, až sundá i bělostné spodky, které zářily do tmy letní noci.

Udělal to.

Stál pak na břehu několik vteřin zcela nahý, než se nad ní znovu sklonil.

Věděla, že to konečně zase přijde.

Tolik po něm toužila a on je opět tady. Dívá se na ni, sklání se nad ní. Jeho žádoucí opálené tělo a krásná tvář jsou opět tak dráždivě blízko...

Muž se opatrně sesmykl ze břehu, který byl v tom místě dost strmý, do vody lesní tůně a udělal několik prvních temp do jejího středu.

Vzdychla.

Konečně.

Konečně byl opět její.

Konečně ho roztoužená Vodní víla zase pevně objala.

Pan  2007