Než vypukla celosvětová pandemie, otřásl mým vlastním světem úraz, který mne na tři měsíce připoutal na lůžko v LDN. V létě, ve třicetistupňových vedrech, jsem skončila na umělohmotné matraci, pod umělohmotnou přikrývkou, první měsíc zcela bez pohnutí a ve všem odkázaná na pomoc druhých...v téměř kafkovském světě. Zkušennost k nezaplacení, takže mne covid zanechal klidnou. Nicméně při zpětném pohledu vidím, že mne poznamenal prostřednictvím lidí okolo, prostřednictvím toho, co se dělo a děje... S několika letým odstupem pomalu sepisuji své vzpomínky a postřehy. Časem je sem vložím další text.
