O žárlivosti
Žárlivost považuji za strašlivou nemoc.
Za hada, který se plíží tiše a jemně se ovíjí kolem svých obětí – toho, kdo žárlí i toho, kdo je objektem žárlivcova žárlení.
Ani jeden není v záviděníhodném postavení.
Žárlivec si žije svoje peklo obav z opuštění, z toho, že není dost dobrý, krásný, dokonalý, schopný atd., aby mohl být milován. Je neustále nucen kontrolovat, vyslýchat, dožadovat se vysvětlení, pronásledovat a slídit, aby se ujistil, že jeho „milovaný/milovaná“ myslí jen a jen na něho.
Nezná minutu oddechu, je schopen Vás vytáhnout od kadeřníka a zkontrolovat Vám volaná čísla i SMS ve vašem mobilu, v noci vás vzbudit a dožadovat se vysvětlení, o kom se vám právě zdálo a co jste v tom snu dělali...
Oproti tomu specialitou žárlivých žen je vřítit se do vaší kanceláři právě ve chvíli, kdy jednáte s velmi pro váš obchod důležitou klientkou a smýkat tu nic netušící dámu za vlasy po plovoucí podlaze či drahém koberci.
Je to prostě peklo.
Objekt žárlivcova žárlení bývá zprvu hodně naivní. Žárlení považuje za roztomilý důkaz lásky a cítí se polichocen, Jen málo lidí je dostatečně obezřetných na to, aby si uvědomilo, že jakýkoliv zásah do jejich intimity bez toho, aniž by si ho sami vyžádali, je nebezpečný. Pak muž, který desetkrát za večer ženě zavolá, aby zjitil, kde je, s kým tam je a co tam dělá, bývá nezřídka zprvu považován za roztomile pozorného.
To muži, ti bývají obezřetnější. Takové chování partnerky hned na začátku „utnou“, protože jak známo: ženy jsou stíhačky a je třeba si je držet od těla.
Škoda že i my ženy nemáme takový archetyp „stíhacího bombarďáku“, abychom si daly větší pozor, když nás partner přespříliš „napojuje“ na svůj dálkový ovladač: mobilní telefon.“
Nemusely bychom v mnoha případech pak procházet peklem soužití se žárlivým partnerem.
Uvedla jsem jen několik málo příkladů.
Podstatné je, že pokud se setkáte se žárlivcem nebo tuto „nemoc“ rozpoznáte sami u sebe, neváhejte a vyhledejte odbornou pomoc.
Nepodléhejte iluzím, že on/ona se kvůli vám a z velké lásky změní.
Nezmění.
Nemyslete si, že to zvládnete sami.
Nezvládnete.
Žárlivost je stav duše, je to projev nízkého sebevědomí, sebeúcty, strach z osamění a nelásky k druhým, ale i k sobě.
Je jedno, zda žárlivec sám sebe staví do pozice oběti a stále vyčítá, vyhrožuje a tropí hysterické scény nebo se projevuje jako agresor a svou oběť fyzicky napadá.
Podstata jeho „nemoci“ je stále táž: žádná sebeúcta, žádná schopnost lásky, žádná úcta k druhým, jen veliký strach.
Strach – had, který zahubí všechny, kdo se mu postaví do cesty, kdo si plně neuvědomí, že mají do činění s hadem, který dovede zabíjet.