Mysli na čmeláka

Nad svým psacím stolem mám na zdi obrázek usměvavého čmeldy. Mává křidýlky, rozhazuje „ručičkama“ a laškovně se usmívá. Kdysi jsem ho dostala jako pracovní pomůcku na jednom manažerském školení.

Pod obrázkem je nápis:

 

Jde to!

Mysli na čmeláka.

Čmelák ná 0,7 cm plochy křídel.

Při jeho hmotnosti 1,2 g je podle všech zákonů aerodynamiky nemožné, aby létal.

Čmelák to neví a proto létá.

Dělej to jako on!

 

Často se na ten obrázek dívám a napadá mě, jak je ten obyčejný čmelda moudřejší než někteří z nás.

On prostě je tady a teď a vůbec neřeší, co by měl, nebo neměl, co se smí nebo nesmí, co je věděcky dokázané a tedy možné a co není, nebojí se toho, co bylo nebo toho, co bude, neřídí se tím, co by správný a vychovaný čmelda měl nebo neměl.... prostě si teď létá z kytky na kytku a užívá si, dokud neumře.

 

Sama jsem to zažila a potkávám se s lidmi, kteří kdysi dávno – v dětství, dospívání a nebo už v dospělosti – sami se sebou uzavřeli své vlastní dohody, podle kterých stále žijí. A to i tehdy, pokud rozumově pochopí, že jejich dohody jsou nesmyslné, škodí jim, jsou dokonce přímo hloupé.

 

Známe všichni ta neotřesitelná vyhlášení typu:

  • z tebe nikdy nic nebude

  • jsi naprosto nemožná

  • nikdy se to nenaučíš

  • ty na to nemáš

  • jsi sice chytrá, ale nejsi hezká

  • shniješ ve špíně

  • jsi nešikovná

  • jsi nemotorná

  • jsi blá blá

To jsou „lahůdky, kterými nás častují naši nejbližší – rodiče, aniž by nám chtěli ublížit. Většinou jen předávají dál, co sami dostali, opakují to, co sami viděli doma. A další a další generace to žijí...

 

Všichni také známe ta obecná vyhlášení typu:

  • ženská musí všechno vydržet

  • chlapi nepláčou

  • kdo nežárlí, ten nemiluje

  • peníze jsou špinavé

  • poctivou prací nelze zbohatnout

  • získat peníze je dřina

  • peníze štěstí nepřinášejí

  • černá kočka přináší neštěstí

  • bez práce nejsou koláče

  • atd. atd.

A tak žijeme v zajetí obecných vyhlášení, prohlášení, předsudků a odsudků, které vznikly dávno před tím, než jsme se narodili a jejichž platnost se na nás vztahuje jen proto, že je do svého života přijímáme.

 

Netvrdím, že všechny takové dohody jsou špatné.

Naopak, některé jsou velmi přínosné, správné a pomáhají nám žít naplněný a šťastný život.

Mluvím tu jen o těch, které nám ubližují. Které způsobí, že neumíme skutečně žít, ale jen v trápení a stresu přežíváme.

 

Znám mnoho lidí, kteří jako kdyby ani neuměli být šťastní. Jejichž vnitřní dohody samých se sebou nejspíš znějí:

  • mně se nikdy nemůže dařit

  • já si štěstí, hojnost a lásku nezasloužím

  • když se mi něco povede, hned se to zase pokazí

  • když něco získám, hned zase něco ztratím

  • apod.

Mám takový pocit, že tito lidé žijí tím, že se každý den sami obviní, obžalují, odsoudí a uvězní....

 

Když jsem přemýšlela nad tím, jak z toho ven, vzpomněla jsem si na čmeldu nad svým psacím stolem. A usoudila jsem, že právě toto by mohl být dobrý začátek pro práci s omezujícími osobními dohodami a přesvědčeními.

Myslím, že by takový obrázek měl viset na očích každému, kdo si myslí, že právě on je „prokletý“ a štěstí si nezaslouží. Myslím, že těmhle lidem by mohlo pomoci, kdyby se na čas proměnili – myslím mentálně a opravdu jen na čas, který potřebují, aby se dostali z toho nejhoršího – ve čmeláky. Zapomněli na všechny své omezující dohody a žili tím, co jim přináší každodenní život.

Zapomněli na všechna svá omezení, která stejně existují hlavně a především v jejich hlavě a dělali to, co právě tady a teď mohou a dovedou.

 

Velmi se mi osvědčilo obracet pozornost lidí, kteří mají dlouhodobý stres na to, co se jim daří, v čem jsou dobří a co je těší. Až pak, když se ukotví, uzemní a uvědomí si sami sebe, mohou se podívat na kořeny svých problémů. Očistit své vzpomínky od bolestivých emocí a učinit z nich své poklady – zkušenosti, ze kterých mohou celoživotně čerpat.

 

Proto všem radím: myslete na čmeláka, on neví, že je – podle druhých – nemožné, aby létal. On se v tom dokonce ani nijak nepitvá, natož aby se tím trápil, on prostě létá :o)