Cesta ke štěstí

Věci a události neplynou vždy tím směrem, jak bych chtěla...
Teorie je jasná - nechat to být, neprat se s tím, co je "větší", zaměřit se na to, co mohu změnit a změnit to. Vnímat především to, co je pozitivní, negativním věcem nedávat svou energii, nepodléhat jim.
No jo, ALE....!

Už jen rozlišit tyhle věci.
A pak ten červík pochybností: kdyby se tímhle řídili všichni naši předkové, asi bychom žili pořád v jeskyni a nebyl by žádný pokrok!
JENŽE!
Věci také nejsou vždy takové, jak vypadají..Byla jsem si to proto znovu ujasnit na semináři Tři brány ke štěstí.

Co jsem si tam ujasnila? Jen stručně:

První brána = POZORNOST světu, okolí ale hlavně sobě.
Nebýt pořád uvnitř dění, ale také se ho naučit jen pozorovat.
Páni, to je věc! Najednou je všechno jinak.
A což teprv pozorovat sebe sama a všímat si, jak se cítím.
Třeba když mi někdo spílá a nebo já spílám jemu..obojí stojí za houby.
No, zkuste: dejte pozornost třeba jen sami sobě, psychickou i fyzickou. Dělá to divy. Možná zjistíte, že to vůbec nedokážete....
Ale nedejte se odradit.
Zkoušejte to tak dlouho, až to dokážete

Druhá brána: ODPUŠTĚNÍ ostatním i sobě.
Jau jau, co?
Nejde to, že?
Tak šup, šup, my jsme přece lidé dobří, tak honem ho'oponopono, EFT, AEFT, kineziologie, konstelace, RUŠ atd. atd..... a ...no pořád nic, co?
Není divu.
Metody jsou to úžasné, ale jen když je žák připraven, mistr si ho najde, říká jedno moudré přísloví.
Projít branou ODPUŠTĚNÍ může totiž jen ten, kdo si umí představit, že jí vůbec projde, nebojí se toho, co je za ní, je na to, že to vůbec nebude lehké, připraven a z celého srdce to chce.
A když si to představit neumí? Není na to připraven a vlastně to nechce? Neumí odpustit.
No a co?
To je v pořádku.
Když se bojím a raději žiju to, co mi nevyhovuje, ale už to znám, tak ten strach je menší než steach z neznámého, z toho, co by mohlo přijít...dám si čas, netlačím na sebe.
Protože odpuštění je PROCES, který není jednoduchý a který různě dlouhou dobu trvá.
Být rychlokvaškou v odpuštění je stejný masakr, jako neodpustit vůbec.
Tahle brána je šibalka a dál nepustí nikoho, kdo by ji chtěl nějak přelstít. Už už jste na druhé straně a ona šup! A pěkně znovu od začátku. A něšvindluj!
Netlačte na sebe, nespěchejte.

Prostě mějte SAMI se SEBOU trpělivost.
Netlačte na sebe, nespěchejte, mějte SAMI se SEBOU trpělivost a jednoho dne se osvobodíte z téhle pasti svého uraženého, zraněného malého já a pak tou branou prosvištíte jak namydlenej blesk.

A tahle jízda se vám bude tak líbit, že se do té brány budete rádi vracet, kdykoliv to bude potřeba, a jak rádi!

Třetí brána: VDĚČNOST
Oj, sklonit hlavu a být vděčný...no to je ale práce, že?
Přesto - jen se rozhlédněte a pokud se budete skutečně pozorně dívat, najdete desítky věcí, za které je třeba být vděčný.
Mám, domov v bezpečné zemi, kde se neválčí.
Mám domov, ze kterého nemusím utíkat.
Mám domov, kde teče pitná, dokonce i teplá voda.
Mám domov, kde je teď v zimě příjemné teplo.
Mám domov s plnou ledničkou jídla.
Mám domov propojený s celým světem.
Mám domov, kde nejsem sama.
Mám domov, kde jsem v bezpečí.
Mám domov s věcmi, které mi usnadňují a zpříjemňují život.
Mám domov nezatížený nesplatitelnými poplatky.
Mám domov, kam rádi přicházejí přátelé.
Mám domov.
Takových vět vděčnosti napíšu o sobě, svém zdraví, práci, svých milovaných a dalších oblastech svého života desítky. Tedy jen pokud chci a pokud to vůbec vidím.
Mohu pochopitelně napsat i věty zcela opačného znaménka.
Mohu si vybrat.
Je to na mě.
Co si vyberu, to pak budu žít.
Další "laškovná" brána.
Někdy mám pocit, že se na mě směje, přesněji: že se mi směje.
Nedivím se. Někdy taky bývám nevděčná a tak jsem vržena zpět, PŘED bránu a dostanu novou šanci projít až

KE ŠTĚSTÍ

 

Tak se držte, lidi!

Když jsem tento text dopsala, napadlo mne, že by bylo zajímavé na toto téma vytvořit praktický výcvik, kde by si účastníci během několika víkendů mohli zkusit branami projít a následně projít velkou supervizí.

Zatím je to jen moje vize, v nejasných obrysech.... ale už se "klube" na světlo.

Tak se těště, lidi :)